Přes koho?

Vážený čtenáři, navštěvujete si tuhle stránku protože se vám líbila jedná a možná i několik z mých práci: nejspíše knih. Děkují za pozornost!

Není vyloučeno že budete mít možnost mojí prací podpořit.

Žijeme v otevřené společností. Občas před tím, kdo si usiluje o věc prospěšnou a v dnešní době i obzvlášť nutnou – konkrétně v mojí snaze o pátrání a produkování po nových faktech a poznatcích a jejich šíření – povstává otázka: přes koho najit člověka ve spoluprací se kterým danou věc podaří se uskutečnit? Mluvím o třech směrech práce vědce, autora odborných studii a publicisty: pedagogická činnost, popularizace vědy skrz media, vlastní badatelská činnost. Ze zřejmých důvodu je důležité provádět podobnou činnost v západním světě: nakonec i ten metaforický pohyb za sluncem, z východu na západ, posiluje i aktivity jak v centrální a východní Evropě tak i v celém postsovětském prostoru. Veškerá moje hlavní díla se snažím vydávat i v češtině, i protože čtu v češtině.

Rád bych trochu hlouběji rozebral naznačené směry mojí činností:

1. Pedagogická činnost – není jen distribuce znalostí ale i důležitý a inspirativní element badatelské činností. Studenti často pokládají nečekané otázky, produkují nove myšlenky a hypotézy, oponují, sdělují málo známa fakta. V rozhovorech s nimi se často zrodí nebo aspoň se vykrystalizují budoucí knihy, články, interview, sdělení pro akademickou obci.

Proto by bylo skvěle kdybyste promluvili s těmi ze svých známých kteří jsou ve spojení se západními univerzitami, nebo vědeckými výzkumnými ústavami, aby se oni odeslali email na adresu, která končí například na „.edu“, „.at“, „.ca“, „.il“, „.uk“, „.cz“, nebo „.de“. Občas se v životě stává že i kolegové, sídlící v různých patrech stejné budovy, nevědí že potřebují jeden jednoho. Je docela možné že i oni budou chtít posílit svojí instituci — na krátkou anebo i dlouhodobou spolupráci — docentem s pedagogickým vzděláním, přednáškovou praxi na univerzitách v Potsdamu a Petrohradu (Sankt-Petěrburg) a mezinárodním věhlasem. V Potsdamu jsem měl smlouvu na rok a půl. Krátkodobé smlouvy v akademické sféře — zvláštnost Německa.

Důležité kontakty v badatelských ústavech, institucích a univerzitách mohou být velíce užitečné i pro posun v následujících dvou směrech.

2. Úž skoro čtvrť století mám zkušenost ve spoluprací s ruskými, ukrajinskými a polskými masmédii — v neposlední řadě i v televizi. Například, na RTVi jsem několik roku za sebou se zúčastnit tok-show „Stát a lidi“. Jeho organizátoři používali mě jako protiváhu zkušenému hlasu putinského režimu jménem Alexandr Rar.

Proto, proč bych nezkusit najit i v západních masmédia redaktory, schopné vydávat inovativní populárně naučné a publicistické texty? Vyhledat moderátory, které bych radí osvěžili svůj pořad novým hlasem nebo tváři? Možná že nejlíp by bylo zeptat známe novináře, oni nezřídka komunikují s lidmi, působícími v humanitární sféře.

Já mám konkrétní nabídku pro ti, kdo je ochoten seriózně zvážit zaslané mnou materiály dle témat.

Pevně věřím že ne veškerá západní media jsou uvězněný ve věži z vepřoviny. Například, peer-review časopisy se mohou zdát jako uzavřené skupiny, které upřednostňují vlastní zájmy před vědeckou objektivitou. Existuje obecné mínění že jsou postižený kmotrovstvím, dlouhou a pevnou rukou Kremlu, uzavřeností ruských státních archivu, zkostnatělosti a byrokratickou nepružností, zbytečnou mnohomluvností a obyčejnou absencí kompetencí. Anonymní recenzenti jsou nezávislí — kdo od slušností a kdo od rozumu. Nesmíme ale všechny házet do jednoho pytle. Vždyť jsem dokázal najít už čtyři solidní časopisy, kde mohu vydávat svoje články, dokonce bez cenzurních invazí v jejích obsah. A dokázal je najít na vlastní pěst.

https://fu-berlin.academia.edu/AlexanderGogun

Proto, doufám, s vaší pomocí, a hlavně s pomocí váších známých, jejích kolegu podaří se najít poctivé a schopné redaktory a moderátory. Pravda nemá ráda ticho, jak ale hlásá národní moudrost: ticho mají radí…

3. …Peníze, nutné pro prací badatele. Jsou nezbytným podkladem pro prací vědce. Podmínkou pro vznik nových článku, knih, vědeckých reportu jsou důležité bádaní v archivech, často vzdálených, vyžadujících dlouhodobé pracovní cesty. Zároveň zaplatit se musí nejenom kopírování v archívech ale i rešeršní služby. Nutností je předplacení odborných časopisu, nákup knih, občas nakup nového počítače, dalšího spotřebního materiálu, zaplatit asistenty jejichž úkolem je třídění pracovního materiálu, úkolem méně odborným ale nezbytným pro úspěch vědecké práce. Občas je nezbytná spolupráce s překladateli, které pomáhají hlouběji pochopit smysl toho nebo onoho textu v jazyce, který zatím neovládám. Nakonec peníze jsou nezbytné k tomu aby o nich nepřemýšlet, neztrácet zbytečně čas na nekonečné pokusy prostředky obstarat, ale žít — tvořit badatelské procesy. Můžete samí podpořit moje projekty, nebo předat informaci o těchto stránkách, případně zavolat těm, kdo má ve svém okolí majetné a štědré milovnici Kleió, střízlivě hodnoticí stalinismus. Není podstatné kde bydlí — v Praze nebo Moskvě, San-Francisko nebo v Berlíně. Lidí spojuje netoliko jazyk, kterým mluví, osobně několik jazyku znám, ale spíše společné zájmy a hodnoty.

Mluvím o realizaci dvou propojených projektu — zpracování vojenské biografie Iosifa Vissarionoviče Stalina a sestavení sborníků článku o komunistické expansi růžných komunistický režimů po celém světě. Není vyloučeno že do sborníku se vejde i článek o Československu.

Předpokládám že do vojenské biografie Stalina zapojím následující téma, které poměrně dobře zapadají do kontextu strukturně a tematický: Stalin a československý armádní sbor v roce 1918, československé plány osobně Stalina v roce 1920, Československo v operačních plánech Rudé armády rokách 1920-30, provokační postavení Kremlu v sudetské krizi, československý prapor, a později brigáda Ludvika Svobody, působení sovětských partyzánů a diverzantu v Československu v 1944-1945 rocích, „osvobození“ v roce 1945, rozhodující úloha Stalina v vyhnání sudetských Němců, nastolení komunistického režimů, rabování, vykořisťování a „sovětizace“ Československa, odpor režimu a, nakonec, příprava k Apokalypse. Pro takový záměr, podle svědectví tehdejšího ministra obrany Alexeje Čepičky, jeho armáda, podle Stalinova planu, by se měla vpadnout přes Německo do Francie.

Na štěstí mám vstřícné kolegy v Česku a archivy v Praze jsou otevřeny pro všechny zájemce.

Moje předchozí monografie – „Stalinova komanda: Ukrajinské partyzánské jednotky 1941–1944 (Academia, 2019)“ je vydána v osmi jazycích, včetně angličtiny a němčiny, i když její obsah je věnován poměrně malému počtu lidí – sovětských partyzánů v Ukrajině bylo kolem sta tisíc. Doufám že kniha, která se dotýká osudu faktický celého lidstva, dosáhne mnohem většího výsledku. Důležitým úkolem bude naplnit ji až k prasknutí množstvím neznámých dříve archivních dokumentu, které obsahují nepřehlédnutelné fakty, zatím ale neznáme nikomu.

Budu rád vysvětlit každému dobrodinci jak vynaložím s jeho peněžním příspěvkem, a na vyžádaní i zveřejním informace o dobrem skutku. Otevřenost je zárukou od nedorozumění. Nicméně, někteří přispěvatele preferuji diskrétnost, jejíž zabezpečení ještě jednodušší.

Nejdůležitější úkol – najít stejně smýšlející lide, naladěné na podporu a spoluúčast.

Kontaktovat autora ohledně financování jeho badatelské, publicistické činností, spoluprací z media, vystoupení před odbornou veřejnosti a kontaktu v akademické sféře:

a.gogun@fu-berlin.de